lykan76
2. 9. 2007
Lykan se jako vlkodlak už narodil. Nikdy vlastně nepřišel na to proč a ani po tom nijak zvlášť nepátral, prostě to přijal jako poslání. Samozřejmě že to nezačalo hned po narození i když jisté podivnosti tu byly. V síle a obratnosti už odmala převyšoval své vrstevníky a proto neměl moc přátel. Dospělí si prostě řekli- no, kluk se povedl- nic víc, ale jeho to přeci jen trochu trápilo. K promněně začalo docházet až v době dospívání. Nejprve nenápadně, těžko zvládal své emoce, hlevně vztek a také zvláštní touhu po moci, ale protože nepoznal nic jiného, nepovažoval to za nenormální. Ale když konečně dospěl v muže, stalo se to, co se u vlkodlaků stává.
Najednou začal pociťovat zvláštní tohu po samotě, touhu rozeběhnout se kamsi do lesa a tam řádit jak divá zvěř. Když přišel první ůplněk po jeho jedenadvacátých narozeninách, té touze podlehl. Byl úplně sám v lese za městem, neměl strach ba právě naopak, byl plný očekávání, věděl, že se něco přihodí, cítil to do morku kostí, něco velkolepého, úžasného a když pak padla půlnoc, začala jeho dokonalá promněna. Nebylo to nic příjemného, první přemněna nikdy není příjemná, ukrutná bolest ovládla jeho tělo a on měl najednou pocit, že to snad nikdy neskončí. Jeho duši jakoby někdo rozerval na kusy, společně s tělem. Cáry kůže z něj odpadávaly jak suché listí z podzimních stromů a kosti v těle nabývaly bizardních tvarů. Upadl do bezvědomí. Nevěděl jak dlouho tam ležel, ale když se probral, cítil v žilách novou sílu, nový život, novou moc.
A tak se zrodila šelma.
Najednou začal pociťovat zvláštní tohu po samotě, touhu rozeběhnout se kamsi do lesa a tam řádit jak divá zvěř. Když přišel první ůplněk po jeho jedenadvacátých narozeninách, té touze podlehl. Byl úplně sám v lese za městem, neměl strach ba právě naopak, byl plný očekávání, věděl, že se něco přihodí, cítil to do morku kostí, něco velkolepého, úžasného a když pak padla půlnoc, začala jeho dokonalá promněna. Nebylo to nic příjemného, první přemněna nikdy není příjemná, ukrutná bolest ovládla jeho tělo a on měl najednou pocit, že to snad nikdy neskončí. Jeho duši jakoby někdo rozerval na kusy, společně s tělem. Cáry kůže z něj odpadávaly jak suché listí z podzimních stromů a kosti v těle nabývaly bizardních tvarů. Upadl do bezvědomí. Nevěděl jak dlouho tam ležel, ale když se probral, cítil v žilách novou sílu, nový život, novou moc.
A tak se zrodila šelma.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář